Pravidlo #2

Dívat se před odchodem do práce na zprávy o počasí v období, kdy se teplota pohybuje nízko jako nárazník natuněného auta s vypuštěnými koly, je asi stejné rozumné, jako přijít domů z hospody ožralý se rtěnkou na košili a parfémovým odérem v patách a plácnout ženu po zadku se slovy „teď jsi na řadě ty“.

Začátek nového týdne …

Po mnohaminutovém raním přemlouvání jsem se zvedl z postele, zmačkaný jako papír od tlačenky jsem posnídal poslední snídani připravenou mou drahou stvořitelkou, která tou dobou seděla na zubařském křesle a trpěla jako nejedna postava z té pohádky zvané bible. » Přečíst celý článek…

(ne)tradiční neděle

Zprvu tradičně vypadající neděle se proměnila v pravý opak krátce po půlnoci, kdy mi jeden z mých nejlepších přátel napsal sms, abych se co nejdříve uzdravil, protože už jej nebaví pít s amatéry. Oko mi zvlhlo jak patnáctka na prvním rande a pokračoval jsem ve spánku. » Přečíst celý článek…

Upletl jsem si na sebe bič – šel jsem doprovolně nakupovat oblečení

Jak už jsem psal v minulém postu, posledním krokem k zahájení pářícího rituálu spojeného s vábením správné samičky je obnova šatníku, protože kdyby moje sousedka nebyla mojí sousedkou, asi by mě považovala za bezdomovce, čímž mimochodem straší svého náctiletého syna, pro kterého jsem velkým vzorem. » Přečíst celý článek…

Jaro se blíží … teda doufám

Už je to tu zase. Biologické hodiny neomylně tikají jak bomba na ruském letišti a sdělují, že se už snad pomalu blíží jaro. Hospody jsou v pátky narvané k prasknutí, protože asi nejsem jediný koho přestalo bavit vysedávat po dlouhých zimních večerech doma. Doufám, že je jaro dost v rozpuku na to, aby se mi povedlo ulovit nějakou šikovnou slečnu a kdyby rozuměla binárnímu kódu, nebylo by to vůbec na škodu. Jen doufám, že se mi něco podobného podaří, protože jaro přichází i na mě a v kombinací s abstinencí, ke které jsem donucen práškama na játru a s tím spojená věčně čistá hlava k přemýšlení, je celkem nepřirozené vracet se každý den domů a být vítán pouze psem. Netvrdím, že mi to nestačí, ale je to pořád stejné jako newtonovo kyvadlo. Poslední, ale nejhorší část přípravy na lov je stále ještě přede mnou – lehká obnova šatníku, ale o té zas někdy příště.

Jak bylo na orientálním plese.

Vcelku fajn. I do těchto slov by se dal shrnout večer strávený s bývalou přítelkyní a její mamkou v KD Akord pozorováním spoře oděné bývalé švagrové, která se kroutí do rytmů orientální muziky. V přestávkách mezi jednotlivými vystoupeními byla možnost vyzkoušet si právě viděné pohyby pánve na parketu, ale s berlí bych tam asi terno neudělal a neznám ani žádnou úchylku, která by ženy přitahovala k podpěrám nemohoucích (snad berloholismus?). » Přečíst celý článek…

Kdyby …

Kdyby mi teď hučelo v kládě stejně, jako mi hučí v hlavě, uspokojil bych nejednu lidskou samičku.

Ještě nedávno …

Ještě nedávno jsem byl sebestředný ješitný narcis. Ale teď? ……. Teď jsem dokonalý!

Silnější léky? Proč ne.

Tak a dnes je ten slavný den, kdy mi došly moje slabší prášky určené k léčení játry. Řeknu vám, ani s něma to nebyl zrovna lehký život, protože jejich hlavní charakteristikou je, že člověka uspávají. To samo o sobě je docela nepříjemné, jelikož jejich dávkování na začátku a konci dne je s ohledem na vedlejší účinky praktické jako zvětšující kondomy v Africe.

Postřeh #1

Příchod do plesového sálu o berli a s birellem v ruce nijak nezvětší šanci na inkrement počtu partnerek. S porouchaným kolenem a játry se tu cítím jako někdo, koho už velmi dávno vyvrhlo moře a shodou náhod přímo do sálu.

Jen doplním, že se jedná o orientální ples, takže alespoň jedno funkční oko tu není zbytečné jako radio v ústavu pro hluché.