Lumír 'Frenzy' Balhar

Celé moje úterý bylo jako rozdrcená tatranka, jsou ji sice malé kousky, ale je jí plný futrál.

První zastávka nemířila nikam jinam, než k místnímu doktorovi, který si ovšem ještě v klidečku spinkal, zatímco jeho věrná mnohaletá pomocnice si hrála na komára ve velkém stylu. Po té, co tato žena krev a mléko opíchala celou čekárnu, jsem přišel i já na řadu a protože mne asi nebavilo stát frontu na kvalitní pevné a hlavně viditelné žíly, byl to zase zážitek k pohledání. Do zaměstnání jsem se vracel probodaný jako ta nejlevnější kurva z bordelu před koncem světa. Děravý jako cedník jsem relativně v poklidu prožil svůj běžný pracovní den. » Přečíst celý článek…

Perfektně naladěn včerejším výkonem jako vyšperkovaná krystalka, který jsem bohužel díky neméně zajímavé návštěvě divadla neviděl, jsem se vydal o hodinu dříve vstříc serverovně, kde jsem si udělal předhokejovou rozcvičku při opravě raidu. Trvalo to kratší dobu, než jsem si původně myslel a tak jsem byl před ČEZ Arénou téměř na čas. Chvíli jsem si vyzkoušel, jak se asi cítí mrtvola v márnici, když jsem v tom mrazu postával u auta radia Orion a čekal na kolegu. » Přečíst celý článek…

Přistavil jsem svou plechovou krásku na parkovišti před restaurací R99 a když jsem měl v záloze ještě pár volných minut, rozhodl jsem se na chvíli nakouknout dovnitř a zjistit, jak to tam vlastně po našem včerejším třídním srazu vypadá. Jako zločinec, který se vrací na místo činu jsem nakoukl dovnitř a nevěřil jsem svému oku. Vše perfektně uklizené, celá hospoda provoněná něčím jistě velmi chutným a na stěně, kde většinou visela tuba, do které jsem se s neskutečnou pravidelností mlátil hlavou bylo promítací plátno vykreslující obraz jednoho z nejznámějších českých filmů – Černých baronů.

Zabil jsem pár minut u vtipných scének z filmu, ale moc mě to nebavilo, protože komentáře ostatních hostů z nějakého důvodu předbíhaly děj filmu, čímž samotné sledování degradovali na pouhé doplnění obrazu k jejich komentářům. » Přečíst celý článek…

Vcházím do své oblíbené hospody R99 opřen o ortopedické pomůcky německé výroby. Můj výraz jasně napovídá barmance, co se dnes bude dít a naopak ten její dokazuje, že je jí to naprosto jasné – dnes jen tak nezavře.

Nerozhlížím se okolo, protože jsem ve své nerozvážnosti a doufání v solidaritu oznámil toto datum všem svým blízkým, kteří si následně naplánovali dovolenou, výlet, služební cestu, prostě jakýkoli způsob k opuštění města, ne-li republiky. Nezoufám, vždy se najde někdo chlastuchtivý, to bychom nebyli Češi. » Přečíst celý článek…

Jako obvykle jsem šel v sobotu spát později než by bylo zdrávo a tak vstávání do nabité neděle bylo složitější než český sociální systém. Ve finále jsem nad svými stokilovými víčky zvítězil a vydal se s gestem dobrodruha vstříc novému dni. » Přečíst celý článek…