Lumír 'Frenzy' Balhar

Den D novodobého pitvání zvaného chirurgie se nachýlil. Následkem nevyspání jsem se celé ráno třepal zimou jako drahý pes s vibrátorem v zadku. Naposledy vydechnout ve svém domově a už jsem se v režii mého řidiče řítil ostravskými ulicemi směrem k operačnímu sálu a vlastně jsem ani nevěděl kam jedeme.

Po příchodu do čekárny jsem se lehce zarazil nad počtem více či méně oranžových lidí, kteří tam již seděli a to i přes to, že jsem ten den měl být operován jako první. Zbytek čekárny se vesele bavil svými operacemi, zatímco já jsem jen sledoval vteřinovou ručičku moderních hodin, která se v určitých fázích pohybu třepotala jako dvousetkilová baletka na vrcholu kariéry. Z toho co jsem mimoděk zaslechl mi došlo, že tito pacienti jsou již na cestě domů a nebudu muset poslouchat jejích žvásty ani o minutu déle. » Přečíst celý článek…

Sedím sám v rohu své potemnělé ložnice a úlohy jediného světla se zhostil displej notebooku. Půlkami bych teď mohl drtit dřevěné brikety a má pravá noha postrádá ochlupení. Je mi vedro, mám žízeň a hlad. Jestli tohle není začátek konce, tak už opravdu nevím, co by jím mohlo být. » Přečíst celý článek…

Z mého včerejšího příspěvku asi tušíte, v jakém jsem momentálním rozpoložení a o to více se děsím každého telefonátu, který ke mě dnes zanesou mobilní vlny. O to je to horší, když se na displeji místo jména a fotografie objeví neznámé číslo. » Přečíst celý článek…

Každý jej někdy měl, ti šťastnější na něj teprve čekají, ti méně štastnější se s ním setkali již vícekrát. Začíná kolem mě procházek čím dál častěji čím blíže je ono datum … » Přečíst celý článek…