Práce nás má osvobodit.
Tak to stálo na vratech.
Ženy u ní musí rodit,
chlapi makat v záchvatech.
Strážný, náš pán, nikdy nespi,
potrestat nás umí skvěle.
Chlapi bili, snědí, černí.
Nakope je do prdele.
Kluk vedle mě zrovna umřel.
Jen ho strčil do jámy.
Člověk by i slzu utřel,
nebýt to dnes desátý.
Na tábor nám padá tma.
Spánek dodá energii.
Zítra bude zase třeba.
Zabte někdo tu svinskou zmiji.
Na strážní věži hlídá chlap.
Flintu svou obouruč tiskne.
Emoce své, ty nedá znát.
Bez mrknuti spoušť svou stiskne.
Strach se kolem šíří po zdech.
Smrt je vizí na svobodu.
Umíráme tady po stech.
Nedají nám ani vodu.
Kde jsou naše ženy, děti?
Kde je naše rodina?
Vypadáme jako smetí,
Co celou říši obepíná.
Síly tělo opouštějí,
zdravý rozum zrovna tak.
Najíst napít oni chtějí.
Nad táborem přešel mrak.
V tváří pot, na rukou krev,
Už nemohu takhle dál.
K zemi padám tiše mrtev.
Árijec mi život vzal.
S posledním nádechem polkl jsem prach.
Duše se na tělo dívá shora.
Už není bolest ani strach.
Jak hrozné je skonat rukou živého tvora.
Okomentovat