Čas od času mívám období, kdy mě přepadne nostalgie a nějak se mnou není kloudná řeč. Vědom si toho, vyhýbám se lidem, abych nikomu dalšímu nekazil náladu a zároveň se sobecky vyhnul jakémukoli rozpitvávání důvodů mého současného stavu. Vydržel jsem si sám pomáhat celých 22 let (až na pár vyjímek), tak proč bych teď měl něco měnit.
Nicméně mé současné období se od všech ostatních liší tím, že mě chuť psát krátké básně. Ať už smutné, či veselé. Rozhodl jsem se pro ně vytvořit speciální rubriku s nejasným cílem. Možná tam budou dvě a možná jich tam bude sto, ale chci si je někam zapsat, aby bylo vidět, že i já mám city a umím je vyjádřit kreativní tvorbou.
A pro ty, jenž ohrnou nos nad mou tvorbou tu mám citát Phillipeho Néricaulta Destouchese: „Kritika je lehká, umění těžké“.
Kategorie:
Okomentovat