Tradiční dávka prověřeného humoru do ne příliš radostného období před výplatou.
Volali mi ze školy, že můj syn hrozně lže. Musí v tom být opravdu dobrý, protože já žádný děti nemám.
Lukašenko: „Ahoj Vláďo, máme tu povolební párty.“
Putin: „Tak to my přijedeme tanky.“
Lukašenko: „Máš tam překlep.“
Putin: „Ne, nemám.“
V Minsku jde člověk z práce, je střízlivý, o nikoho se nestará. Najednou u něj zastaví neoznačené auto, vyskočí příslušníci zásahové milice a začnou ho obušky mlátit hlava nehlava.
Muž křičí: „Co blázníte, já jsem volil Lukašenka!“
„Nelži, ty šmejde! Lukašenka nikdo nevolil!“
„Potřebuju radu. Se Sárou už není k vydržení, nejradši bych ji zabil, ale nemůžu, komu by se chtělo pak jít do vězení.“
„Tak ji, Kohn, usouložej k smrti, to jim nikdo nedokáže.“
Za měsíc potká Roubíček Kohna se Sárou.
Sára je celá veselá, šťastná a spokojená, Kohn se sotva vleče, strhaný, vypadá na osmdesát.
„Tak co, Kohn, jak to jde se Sárou? Vypadá v pohodě…“
„Psst, Roubíček, ne tak nahlas. Ona neví, že umírá!“
HOMOSEXUALITA:
– Když jsem se narodil, tak se to trestalo.
– Když jsem začal rozum brát, tak se to léčilo.
– Když jsem dospěl, tak se to tolerovalo.
– Teď se to s nadšením propaguje.
– Doufám, že umřu dřív, než to bude povinné…!
Aby měly koncerty Ortelu tu správnou symboliku, měly by začínat v 19:38 a končit v 19:45.
V sobotu bude sraz mužů žijících pod pantoflem.
.
Chtěl jsem se jim tam jít vysmát, ale manželka mě nepustila.
Okomentovat