Po ne zcela úspěšném loňském podniku, ze kterého jsme si málem kromě třicátého místa odvezli ještě vrak žigulíka, jsme se i letos rozhodli vyrazit na geolokační offroadovou rally z Budapešti do Bratislavy. A tentokrát to pro nás dopadlo o poznání lépe.
Pátek
V pátek jsme vyrazili až později odpoledne a hned jsme nabrali ten správný kurz směrem k Budapešti, kde měl následujícího rána závod začít. Obavy z velmi špatného počasí rozptýlily mraky, které se před námi roztáhly jako nohy lehké děvy a po několika hodinách jízdy se ukázalo nebe.
Cílem naší cesty bylo stejně jako loni parkoviště u Mc Donalda hned vedle dálnice, kam jsme dorazili asi hodinu po půlnoci. Stan jsme postavili mezi parkoviště a dálnici samotnou, protože toto místo nabízelo jediný malý kus trávy v nejbližším okolí. Mé návrhy, abychom se vyspali pod širým betonovým schodištěm vedoucím na nadchod, se nesetkaly s kladnou odezvou.
Energii na závod, který měl za pár hodin začít jsme se rozhodli dobíjet nikoli spánkem, ale pivem a bouchanou tequilou. Někde mezi třetím a pátým pivem jsme ještě odlovili jednu kešku na druhé straně dálnice.
Nebyl by to pořádný výlet, kdybychom hned na začátku nepotkali policii. Pomočit vzrostlé stromy nás sice nenechali, ale se stanováním problém neměli. Zato s angličtinou měli problémů vice, než Miloš s virózou.
Sobota
Ráno vypadalo přesně tak, jak jsem očekával. Pivní a tequilová medicína rozhodně nezlepšila kvalitu spánku, kterého bylo už tak dost málo. Kocovinový opar a smysl pro povinnost mě nakonec stejně vykoply ze stanu.
Rozprava měla začít v sedm ráno středoevropského času, což je zde lehce po půl osmé a vězte, že za to nemůže žádný časový posun, nýbrž Maďaři, kteří jsou asi stejně dochvilní jako meziměstské vlaky.
Na rozpravě jsme kromě nezbytných informací dostali také itinerář, který pro sobotní část závodu obsahoval celkem 124 položek. Zapisovat souřadnice do navigací byl už loni pěkný opruz a start naplánovaný na půl devátou klidu taky nepřidal. Naštěstí jsme si už doma připravil jednoduchý program v Pythonu, který mi z jednoduchého textového souboru vygeneroval GPX soubor, což je XML se souřadnicemi. Tento soubor stačilo naimportovat do programu MapSource a následně z něj rozdistribuovat do všech navigací spřátelených posádek. Práce jsem jim ušetřil spoustu, zato oni mě pak neušetřili večerní odměny.
Start začal dle plánu (maďarský časový posun přiložen) a hned začal litý boj o každý bod. Na začátku byly vysoce bodované položky, jejichž bodování se odvíjelo od složitosti nalezení jednotlivých nasprejovaných značek a tím se startovní pole roztrhalo na menší skupinky a netvořil se jako loni dojem invaze naftových magnátů v chatových oblastech.
Závod ubíhal, body se hromadily a vše šlo jako po másle. Jestli teď čekáte nějakou tragedii, u které si škodolibí čtenáři přijdou na své, tak vás zklamu. Vše šlo opravu jako na drátkách a díky dvojnásobně veliké osádce šlo i hledání jednotlivých míst daleko rychleji.
Občas jsme si dali kratší pauzu, jednou jsme dokonce pomáhali posádce, které se nedařilo tak, jako nám, ale jinak se nic moc zajímavého nedělo.
I když to není tak úplně pravda, protože se naší spřátelené posádce podařilo zapadnout uprostřed pole. Dodal bych vám peprnější popis, ale solidárně jsme se utrhli a pokračovali dále. Z doslechu vím, že zdejší policisté jsou docela mírní, mají kontakty na místní traktoristy a za vytažení z pole zde zaplatíte jen 10 000 forintů – tedy cca 900 Kč.
Závod byl naplánován na devět hodin a pozdní příjezd byl penalizován adekvátní bodovou ztrátou. Proto jsme se v jednu chvíli rozhodli posbírat pár posledních bodů z vyrazit nejkratší a nejrychlejší možnou cestou do cíle.
Nedostatek spánku, zima a velmi náročný závod diktoval klidné tempo zbytku večera, který jsme si užili v přátelské atmosféře kempu nedaleko maďarského Gyóru.
Neděle
Ráno napovědělo, že večer nebyl tak klidný, jak jsem si myslel. Začínal jsem už mít v oku SMC (speciální maďarský čas) a tak jsme na další rozpravu dorazil sice pozdě, ale stále dříve než pořadatelé.
Nedělní část závodu obsahovala celkem 70 položek s přídavkem bloudění skrz Bratislavu, která byla z větší části uvařená kvůli cyklistickému závodu.
Kromě počtu pointů se nedělní závod příliš nelišil a díky tomu, že jsme si poučení ze soboty rozdělili body mezí více posádek, i rychleji utíkal.
V cíli pak na nás čekalo občerstvení v podobě smažáku nebo řízku. Na vyhlášení jsme vzhledem k pokročilejšímu času nečekali a s nacpanými pupky jsme se vydali na cestu zpět.
Celkově jsme se nakonec dotáhli na osmé místo.
Mapy:
Okomentovat