Lumír 'Frenzy' Balhar

Dostal jsem skvělou příležitost navštívit nejrozsáhlejší výzkumné centrum částicové fyziky na světě – CERN, neboli z francouzského Conseil Européen pour la recherche nucléaire tzn. Evropská organizace pro jaderný výzkum. A přináším Vám své postřehy.

Protože předpokládám, že nikoho nezajímá, jak jsem poprvé letěl letadlem (především proto, že se k mému vlastnímu úžasu nic nepokazilo), shrnu své postřehy do stručných bodů.

• Ztratit se v CERNu je asi stejně snadné, jako dostat nějakou pohlavní chorobu od Thajské prostitutky. Myslíte-li si, že je kampus Vaší univerzity složitý, mýlíte se. Ostatně je možné se přesvědčit pohledem na mapu CERNu.
• Naproti tomu je založení účtu a přístupů k projektům naprosté byrokratické peklo, při kterém jsem zabil minimálně dva stromy na papír, proklel tak tři desítky lidí a spálil něco kalorií při pochodech napříč rozsáhlým areálem a zpět. Pokud navíc nejste z instituce, která by měla s CERNem smlouvu, máte ještě větší problém. V mém případě vůbec neměli v databázi Ostravu, protože nemají smlouvu s žádnou institucí se sídlem v této metropoli. Při velikosti instituce a jejich projektů se není moc čemu divit, ale jsou tam jisté věci, které by šly udělat jinak, lépe a rychleji. Nemít sebou uznávaného fyzika, kterému se snažili i lidé z vyšších vrstev vycházet maximálně vstříc, byl bych tam ještě na letní dovolenou.
• Dostat se na wifi síť resp. internet je peklo číslo dvě. Trvá až 24 hodin než se Váš nově vzniklý účet přenese do všech používaných databází, přičemž ta síťová bývá zpravidla poslední, kam se Vaše ctěné jméno dostane. Ani pak ale není vyhráno. Musíte si totiž skrze webový formulář registrovat každé používané zařízení a vyplnit u něj údaje jako MAC adresu, operační systém, verzi systému, výrobce a model zařízení apod. přičemž MAC adresa je načítaná automaticky, takže si projdete i vyplněním tohoto formuláře na svém mobilním zařízení. Konec? Ale kdepak. Po prvním připojení Vás totiž čeká cca dvaceti-snímková online prezentace na téma počítačové bezpečnosti. Proklikat ji bez zájmu je jedna z rychlejších možností, kdyby na jejím konci nenásledoval test s deseti otázkami právě na probíraná témata. No a pokud jej nevyplníte správně, účet se Vám zablokuje. Schválení podmínek užívání jejich sítě je pak už jen třešnička na dortu.
• I když většina pracovníků zde umí několik světových jazyků a každý má ve svém online profilu napsáno, který z nich preferuje, od uklízeček a kuchařek tuto znalost očekávat nelze a tak se pro Vás hledání nějaké konkrétní budovy nebo objednávka jídla může proměnit v intenzivní kurz neznámého jazyka. Nejčastěji jsem slyšel ve svém okolí angličtinu, francouzštinu, němčinu, ruštinu, polštinu, španělštinu, češtinu a pak něco, co by se dalo přirovnat ke zvukům modemu u vytáčeného připojení.
• Nejsem rasista v tom pravém smyslu slova, obzvlášť pokud lidé pracují a chovají se slušně, ale v CERNu je snad pravidlem, že čím tmavší máte pleť, tím hlasitěji se mezi sebou bavíte. Ve společenských prostorách se Vám tak může spíše hodit znalost znakové řeči než francouzština.
• Lidé jsou prasata bez ohledu na vzdělání. Při mé první návštěvě kuchyně to vypadalo spíše jako v nějakém katastrofickém filmu o smrtícím moru a je možné, že kdyby statečné ženy oděné do igelitových obleků nezasáhly, potraviny různých tvarů a barev by se určitě vyvinuly v nějakou vyšší formu bytí. Lednice by také jistě snesly drobnou investici do ochrany zdraví varovným označením biohazard.
• Pokud si představujete CERN jako bohatou organizaci, která má peněz na rozdávání, jste na omylu. Peněz pro extra drahé experimenty je málo a tak se investuje jen tam, kde je to nezbytně potřeba. Nejvíce se to asi podepisuje na vybavení obrovského množství kanceláří, kde je k vidění mnohdy i historický kus nábytku, který slouží svému účelu třeba již přes 40 let. Budovy jsou na tom podobně a tak jsou zde k vidění moderní kousky, ale i historické exempláře s jejichž architekturou si nikdo hlavu nelámal. Podobně jako nábytek je na tom bohužel i značná část síťové infrastruktury.
• Vše důležité je pod zemí. Kromě laboratoří a technických hal, kam se stejně většinou nedostanete, není na povrchu moc věcí k vidění. Nicméně jako daňový poplatní země, která CERNu přispívá, máte právo se tam zajít zdarma v sobotu podívat (do areálu) a po domluvě se organizují i prohlídky samotných experimentů.
• I když tady pracuje cca dva a půl tisíce lidí na plný a půl druhého tisíce na částečný úvazek, je tady i hromada lidí dobrovolně. To je zajímavé z hlediska řízení takového množství pracovníků, protože lidem, kteří tam dělají jen čistě ze zájmu, nemůžete nic přikazovat. Došlo to tak daleko, že se sem sjíždějí doktorandi z různých zemí a učí se tady opravdovému umění v procesním řízení a řízení lidských zdrojů.
• Angličtinu se tady nenaučíte. Každý ji totiž používá, jak se mu to zrovna hodí, a pravidla jsou na vedlejší koleji. Pokud jste chytří a máte co říct, lidé Vás budou poslouchat bez ohledu na úroveň angličtiny.
• Fotografovat můžete vše v celém areálu. Ostatně je to Vaše stejně jako každého dalšího daňového poplatníka.
• Při komunikaci se nepoužívají tituly. Nejen že se díky tomu lidé nezabývají úrovní vzdělání ostatních, ale u některých obzvláště studovaných lidí to může ušetřit i značnou část komunikace.

To je z mých postřehů prozatím vše. Pokud byste měli zájem, mohl bych se pokusit vysvětlit polopaticky funkci Atlasu na LHC, ale jen do úrovně svých znalostí, kterých není mnoho.