Perfektně naladěn včerejším výkonem jako vyšperkovaná krystalka, který jsem bohužel díky neméně zajímavé návštěvě divadla neviděl, jsem se vydal o hodinu dříve vstříc serverovně, kde jsem si udělal předhokejovou rozcvičku při opravě raidu. Trvalo to kratší dobu, než jsem si původně myslel a tak jsem byl před ČEZ Arénou téměř na čas. Chvíli jsem si vyzkoušel, jak se asi cítí mrtvola v márnici, když jsem v tom mrazu postával u auta radia Orion a čekal na kolegu.Lupeny jsme nekupovali v předprodeji, protože ještě ani na jedno utkání nebylo vyprodáno a na hokej se dá dívat z kteréhokoli místa haly, skoro jako na porno. Chvíli to vypadalo, že si koupíme lístek od některého z překupníků, ale nakonec jsme zvolili oficiální cestu a udělali jsme dobře. Lehce mě děsilo číslo řady napsané na lístku, ale v duchu jsem se uklidňoval, že to zas tak hrozné být nemůže. Když jsem si dával druhou přestávku v tom nekonečném výšlapu, došlo mi, že může. Tlak vzduchu klesal a já stoupal výš a výš.
Odhodlání k onomu heroickému výkonu zvyšovaly spoře oděné slečny, které postávaly po hale a rozdávali lidem soutěžní fandící cedule, kterými ti méně zkušení fanoušci zbytek večera otravovali všechny diváky za nimi. Slečny stály za pohled jen do chvíle, než se člověk přiblížil na doslech a zjistil, že je jejich IQ stejně velké jako jsou jejich sukýnky dlouhé. V metrech. Věřím sice, že vyjímka potvrzuje pravidlo, ale neměl jsem čas ani energii takovou vyjímku hledat.
Jak už to tak bývá, vyskytoval se v bezprostředním okolí našich sedadel jeden neskutečný kokot. Tleskal tak nahlas, že jeho ruce musely mít rozměr hlavní pohonné jednotky plachetnice a aby toho nebylo málo, vysvětloval své drahé polovičce pravidla od A do Z. Kdyby aspoň měl rytmus. Kdyby jste náhodou někdy chtěli jít na hokej a nebyli jste si úplně jisti pravidly, sedněte si vedle nějaké buchty a máte o výklad ze strany jejího fundovaného společníka postaráno.
Mé nadšení počas celého zápasu upadalo jako obočí po ozáření, ale nejmenší pokles zaznamenalo v první třetině, kdy se domácí ještě jakš takš snažili a závěr patřil jednoznačně jim. Bohužel gólová štěstěna se od nás odvrátila jako střelka zmagnetizovaného kompasu a kluci si odnášeli jeden kousek do šatny.
Na začátku druhé třetiny se ještě Schod nevrátil s drobným občerstvení na zahnání žízně po vaječném obědě, a už jsme dostali přídavek v podobě druhého gólu. Nadšení všech padlo k zemi jako dvojčata. Gól snižující rozdíl ve skóre na sebe naštěstí nenechal dlouho čekat, což usadilo diváky, kteří již byli na cestě ven z haly. Pár minut po té dostali domácí nabídku, která se neodmítá, v podobě přesilovky pět na tři. Bohužel celá přesilovka vypadala jako trénink přihrávek před bránou soupeře a výstřelů padlo jen velmi málo. V závěru pro změnu zatlačili hosté, ale gól z toho nebyl.
Začátek poslední části vzali hoši z Vítkovic velmi pasivně a podle toho e taky řádně zapotil brankář Roman Málek. Zasloužené schlazení a puk třepotající se v síti domácí branky přišli dle očekávání neomylně jako berňák. Již naprosto mizivé množství naděje – vzhledem k dosavadnímu výkonu – vzkřísili domácí gólem, který upravil stav na 2:3. Času na úplné vyrovnání bylo opravu málo a tak se poslední minuty třetiny proměnily v prohraný závod s časem.
Celkově jsem byl ze zápasu spíše nemile překvapen a to zvláště porovnám-li jej s předchozími koly.
Kategorie:
Okomentovat