Víkend pro mě částečně začal už ve čtvrtek, když se u mě sešlo pár známých, kteří pak měli namířeno do hospody, uctít památku Falka. Nemohl jsem se toho zúčastnit, protože jsem se musel učit na páteční zkoušku, ale když už jsem toho měl dost, stavil jsem se za nimi alespoň na chvíli. Po návratu z hospody jsem se jim na chvíli věnoval a pak jsem se vrátil k učení. Okolo druhé šli spát a jeden z přátel ke mě do pokoje. Já jsem i přes jeho neuvěřitelné chrápání pokračoval v přípravě do tří hodin rána.Až ležíc v posteli jsem si uvědomil, že přes rezonující horu živé váhy, která vypadala, že se každou chvíli udusí, asi neusnu. A nemýlil jsme se. Budík zvonící v šest ráno byl zbytečný jako šatnářka na nudapláži a já jsem si vydal vstříc neúspěchu.
Zmačkaný jak technař po zásahu policie jsem se dopravil na zkoušku, ale naštěstí měl pan profesor pochopení a řekl mi, že mám přijít až po operaci, že mi vypíše ještě jeden termín. Uff.
Ze školy fofrem do práce, abych nepropásl stěhování, které mě čekalo a na jehož konci byla od všech odstrčená kancelář, kde budu jen se svým kolegou. Snad z toho nebude ponorková nemoc. Nerad bych vypadal jako kapitán Nemo.
Z práce rychle domů udělat ze sebe provozu-schopného člověka na narozeninový večírek firmy. Ten se překvapivě ubíral v docela poklidném tempu a po čaji, džusu, mattonce, dortu a doutníku byl nejvyšší čas vyrazit. Společnost dosáhla po těch pivech jiné inteligenční hladiny než jsme byl v tu chvíli schopen já a proto jsem se rozhodl nezavázet a nechat jejich zábavě volný průběh. Zvědavost mi nedala a po cestě domů jsem se zastavil u eRka. Po nakouknutí dovnitř a zjištění, že je hospoda prázdná jak košík nezkušeného fakíra, jsem neodolal. Z chvilkové návštěvy najednou bylo skoro šest ráno a byl nejvyšší čas jít domů. Udělal jsem si ještě taxikářskou zajížďku do Poruby, ale bez topení, protože bych asi usnul. Doma jsem spal už po otevření dveří.
Sobota se ubírala v podobném duchu jako předchozí dny. Zvedl jsem své utahané tělo jako oj cirkusové maringotky z postele, udělal ze sebe černým čajem vnímajícího jedince a zamířil po dvou vajíčkách směr eRko, kde jsem si dokončil jeden z projektů a čekal až se mi ozve kolega, protože jsme měli navštívit sushi restauraci. Ze sushi sice nakonec nic nebylo, ale palačinka na stodolní byla taky dobrá. Ani eRko nemá nekonečnou otvíračku a tak jsme večer ukončili u kamarádky doma, kde jsem nejdříve potrhal bránice přítomných svýma příhodama za poslední týden, pak jsme si zahráli tenis s kuchyňskými prkny a česnekem a bylo na čase jít zase o dům dál. Ještě jsem stihl nanuk a pár brambůrek u tenisového spoluhráče a zase bylo pět ráno.
Kategorie:
Okomentovat