Zprvu tradičně vypadající neděle se proměnila v pravý opak krátce po půlnoci, kdy mi jeden z mých nejlepších přátel napsal sms, abych se co nejdříve uzdravil, protože už jej nebaví pít s amatéry. Oko mi zvlhlo jak patnáctka na prvním rande a pokračoval jsem ve spánku.Po probuzení právě k nedělnímu obědu jsem si uvědomil, že na světě není mnoho lidí, co mi připraví oběd, když si klidně spím a shledal jsem mamčinu návštěvu užitečnější, než jsem si prvně myslel. Obědem nafouknutý jak gymnastický míč pro těhotné jsem souhlasil s návštěvou prarodičů. Až na šípkový čaj a pikslu s oplatkama se na návštěvě nic zajímavého nestalo, snad jen kromě toho, že všichni měli neskrývanou radost z mých včerejších peripetiích s nakupováním oblečení. Protože se mi nechtělo domů a vidina přípravy na následující školní den byla asi stejně lákavá jako shnilá ryba v brusinkové omáčce, souhlasil jsem s návštěvou nového bytu matčiny sestry. Po cestě jsme se zastavili do malého krámku, který je součásti hypermarketu TESCO v Havířově, abychom nakoupil ochucenou kávu. Neodolal jsem a pořídil jsem si domů malé sítko na sypaný čaj tvaru vajíčka a dva vzorky sypaného čaje. Když už jsme vybírali pár desítek minut, prodavačka nás určitě za tou příjemnou fasádou poslala do prdele, ale držela se zdatně. Cestou do zmíněného bytu a zpět domů se již nic zajímavého nestalo, dlužno však říci, že ten byt je tak malý, že jeho nájemník nemusí mít strach ze škůdců a hlodavců, protože se tam prostě nevejdou. Bez nadsázky lze říci, že jako hrdý platič nájemného se můžete zároveň usadit na porcelánovou mísu, sprchovat si při tom nohy a ohřívat oběd a to vše v jeden okamžik. Za dob Hitlera si obyvatelé speciálních motelů s plynovými sprchami na podobně velké pokoje stěžovali a dnes v nich dobrovolně bydlí.
Doma jsem si v rámci oddalování školní přípravy zapálil zbytek doutníku, který byl veliký, asi jako průměrný chlap po deseti minutách v ledové vodě a málem jsem jej vdechl, když jsem si přečetl následující vtip:
Víte, proč existuje láska? ……………. Aby si i slušné ženské mohly zašukat!
Je téměř půl jedné, já tu sedím, píšu si veřejný deník, který stejně čte asi tolik lidí, kolik obsahuje grónská reprezentace v petanque, a čekám, až se mi do školní databáze naimportuje sedmdesát tisíc záznamů s názvy knih. Dobrou noc.
Kategorie:
Okomentovat